Sobotní výlet

Konečně jsem se tak nějak probudil a jsem schopnej začít ťukat do klávesnice. Chtěl bych dnes popsat včerejší výlet s přáteli a přidat pár fotografií. Zbytek fotek asi bude na facebooku.

Janka s Katkou přišly s nápadem už někdy před čtrnácti dny, že bychom mohli vyrazit na výlet a hned i věděli kam. Vyrazili jsme k Menhiru u Klobuk, což by se dalo nazvat něčím, jako českým skromnějším Stonehange, dalším cílem naší výpravy byla vesnice Panenský Týnec, kde se skrývá nedostavěný kostel nesoucí stejné jméno.

Původní plán byl ten, že se ráno (čti "po desáté hodině") sebereme a vyrazíme. Naberu Pavla a pojedeme směr slaný pro holky. Díky Wondřejově lenosti, jsem se však ale rozhoupal až někdy po čtvrt na jedenáct, možná později a ve Slaném auto zastavilo až po jedenácté.
Nabrali jsme Janku a jelo se čekat na Katku. Nastal první problém kdy auto odmítlo poslušnost a prostě nestartovalo. Zoufale jsem seděl v autě, zamkl jsem dveře a mlátil hlavou o volant. Pavel, jediný kdo se mnou zůstal v autě - v nebezpečné zóně mého hněvu a zoufalství, se rozhodl opustit palubu, ale přes zamčené dveře spustil alarm, naštěstí jsem si pamatoval grif na jeho zastavení. "Poslední pokus, pak to auto vyhodím jeho vlastním okýnkem" říkám si. Otočím klíčkem a BANG auto naskočilo. Zázrak. Všichni naskákali do auta a naše výprava mohla vyrazit.

Po menším bloudění a hledání odbočky na dálnici se nám povedlo dorazit k tíženému prvnímu cíli. Před tím, než se naše těla mohla nabíjet silou Menhiru, vydali jsme se za dravcem, který seděl na hromadě sena. Pták odletěl okamžitě co nás viděl. Každopádně seník posloužil jako zdroj zábavy na několik dalších minut.


Když sena bylo dost, rozhodlo se, že se půjde konečně k tomu tajemnému kamenu. Ten byl buď přímou čarou přes pole, nebo trochu se zacházkou po silnici. Ovšem, když někdo bude chtít jít přes pole, bude celý od bahna. "To je přeci jasné" řekne si běžný čtenář Wondřejova blogu. Pro toho jsem navrhl jít po silnici. Ženská část naší skupiny se ovšem rozhodla, že přes pole to vyjde na stejno a že je to kratší.

Už ze silnice jsme je viděli, jak si nabalují hroudy bahna na boty a že muži měli zase jednou pravdu.

Pak už mohlo začít samotné menhirování. Energie, kterou jsme hledali však asi v sobotu nepracuje a tak se šlo o dům dál.

Udělali jsme si zastávku na benzínce, koupili si něco málo k jídlu atd a chtěli odjet. Auto nenaskočilo!
Zoufalství. Mlácení hlavou o volant. Posílání Katky dál od auta pro případ, že je to její vina.
Nic.
Po několika telefonech s předchozím majitelem se mi povedlo zjisti, že auto má imobilizér a jak ho vypnout...

Jelo se dál.

Panenský týnec už na nás čekal. I zde má energie působit a můžu říct, že ten pocit na mě trochu padl, ale možná šlo jen o sugesci. Každopádně vše působilo úžasnou atmosférou a hra světel a stínu na stěnách byla opravdu úžasná.

Chvíli se posedělo v blízkosti starobylé stavby a jelo se domů. O bloudění a hledání letiště se zmiňovat nebudu.

Zahráli jsme si aktivity pod širákem a já už opravdu chtěl jet, protože se začalo stmívat a domů jsem měl jet sám. Dopadlo to tak, že domů jsem jel za tmy a na Slánsko padla mlha hustá jak mlíko. Vidět bylo místy nanejvíš 2 metry daleko a já se opravdu bál, že nedojedu. Vše nakonec dobře dopadlo a já tak můžu sepsat tenhle článek a přidat písničku na neděli.

Dnes si dáme jednu odpočinkovou od Jamiroquai. Protože ovšem originální video, nejde dát sem, musím přidat verzi "MikuMikuDance" která je animovanou verzí originálu, ten běží v dolním rohu videa.

Jamiroquai - Virtual insanity