Wednesday, January 23, 2008

Uzel na mozku???

někdy prostě sednu a začnu psát, jindy mam zas jasno o čem a jak napíšu. Vždycky ale musím mít o čem psát. Témata se rodí v hlavě podobně jako úroda na poli. Jsou období plodnám, kdy se tématům daří a jiná, suchá, kdy je zase úroda slabší. Napsat článek v období jako je to druhé výše zmíněné je velice obtížné.
Nicméně, překážky jsou od toho aby se zdolávaly a já jdu na to.
Nejsem si jen jistej co způsobilo náhlý výpadek mozkové činosti v oblasti psacích laloků mozkových. Možná jen není o čem psát, možná je informací za poslední dobu tolik že se systém zhroutil a já nejsem schopen myšlenky utříbit do jednoho proudu.

Takovým mainstreamem posledních dní jsou přípravy na maturitní ples, který se blíží závratnou rychlostí a čeká na nás již tenhle víkend. Nezbívá mi doufat, že všechno vyjde tak jak má, protožr faktorů, které můžou všechny naše přípravy (které sice nebyly nic moc, ale byli) zhatit a nás tak shodit před celou školou, kamarády a rodinami.
Hrůzostrašný maturitní ples se tedy přibližuje a já nejsem schopnej myslet na nic jinýho než na detaily. Budou mít naši lístky? nerozpadne se "truhla"? natrénovali sme dostatečně půnoční? neožeru se jak dobytek a nebudu si nic pamatovat?
K tomu další věci o kterej sem tu psal už před pár dny a zase se nám ta kulička trochu nabaluje, ještě že sem optimista, udělam si tři a postavim sněhuláka. Jestli se tomu tak dá ovšem říkat.

No a hned bych moh připojit muzikální okénko s některou z písniček co máme vybrané na šerpování, ale protože de o starý fláky takže nevim jestli bych k tomu sehnal klip a protože je pozdě a už se mi s tim nechce crcat, tak se na to podívat někdy v budoucnu.

Ps: nezapomenout připravit byt na příjezd keyko ;);)

Sunday, January 20, 2008

Já, legenda

... aneb jestli se nebojíte tmy, tak teď začnete.

Will Smith se nám představuje jako Robert Nevill ve filmu o kterém těžko říct jestli je akční, hororový, nebo kritický k dění ve světě.
Řekl bych, že jde o kombinaci všeho. Podobně jako u Já, robot jde o vizi budoucnosti, která se nejeví zrovna růžově. Zmutovaný vir spalniček, který měl léčit rakovinu, se vymkl kontrole a začal spouštět apokalipsu. Ještě že se vše odehrává na Manhetonu, takže byl ostrov odělen,i když ne zrovna úspěšně, od zbylého světa do karantény.
Našeho hrdinu (legendu?) potkáváme tři roky po neštěstí v roce 2012. Jako jediný immuní na vir zůstává na ostrově, loví jeleny, stará se o psa, poslouchá three little birds a abych nezapoměl občas loví mutanty aby našel protilék na virus.
Mutanti zvaní darkseekers (v češtině světloplaší) jsou podobní upírům z bladea, jen se chovají víc animálně. Jako správní upíři, jsou alergičtí na světlo, agresivní a vzhledem k nedostatkům potravy na ostrově i dost hladoví.
Žít tři roky osamotě jen se psem se na naší legendě ovšem značně podepíše. Vytvoření imaginárních přátel z figurín, znalost shreka slovo od slova jedinej živej přítel je Samantha - pes jeho dcery.
Sledujeme tak nejen boj s virem nebo civilizací, ale i se samotou a sociální nevyrovnaností. I když se zde setkáváme s klasickými klišoidními scénami hollywoodských akčňáků, jsou tu i pozitivní faktory. Kritika společnosti a obavy z budoucnosti a hrátek s farmacií. Leknout se při sledování tohodle bijáku není nic těžkého, přirovnal bych ho dějem, nebo spíš některými jeho částmi k survival horor hrám. Začínáme idilkou, ale vše se zvrtne a během pár chvil je všechno jinak.

Myslím, že sledováním filmu určitě nezmaříte svůj volný čas a nejspíš se ani nebudete nudit. Nejedná se o další bezmyšlenkovitý akční film, ale také to není žádný objevný kousek. Will Smith hraje perfektně. Sehrát rozhovory s figurýnami a nebo se pokoušet o návrat do sociálních vazeb při nečekané návštěvě se mu povedlo parádně. O ostatních rolích však nemůže být více méně řeč. Smith sehraje prakticky vše sám a je zajmavé kolik (nejen) monologů se dá vložit jedné postavě do úst.

8,5/10

Wednesday, January 16, 2008

Střípky skládanky přetrvaj

Chci vám teď ukázat jednoho umělce, už tu jednou byl, ale teď se k jeho umění musím vrátit, přesněji k jeho "goodbye art" Chci se rozloučit a popřát krásnou cestu.

Taky chci přidat odpověď na otázku jestli má cenu stavět něco co se hned po tom, jak to vytvoříš zničí. Odpověď je jedna - Má, má jestli víš co tvoříš a i to málo co uděláš má smysl. Je jedno, že výtvor samotný se rozpadne, že už nebude hmatatelný, že už se k němu nikdy nebudeš moct vrátit. Na ničem z toho nezáleží.
Vytvořit něco co trvá jen okamžik má smysl, když to opravdu chceš.

Proto přidávám jeden goodbye art od philla z kruhu



měj se krásně a věř, že ti přeju jen úspěchy

PS: tohle je článek jen pro tebe :)

Monday, January 14, 2008

nevděk a neochota

sakra proč já bych měl bejt vždycky ten dobrosrdečnej vůl? Můžu se snažit, ale prostě ať dělam cokoli, tak je to většinou blbě, nebo spíš né dost dobře. V posledních pár dnech mam silně melancholickou náladu. Několik věcí co sem chtěl tak se nepovedli. Všechno se ubírá směrem, kterym nechci a aby toho nebylo dost, tak mě tíží vědomí toho, že se nezadržitelně blíží maturita :(

nejsem ve stresu nebo tak, sem spíš zklamanej z toho co se děje, nebo spíš neděje. těch věcí je víc a protože jsou to drobnosti nemá cenu je příliš rozepisovat, ale tim že je jich tolik tak to na mě nějak moc dolíhá. Život musí bejt pěkná svině, kdyby nebyl nepřinášel by nám na naši životní pouť lidi co nedělaj nic jinýho než že házej klacky pod nohy.
Ještě sem nezakop, spíš sebou tak zmítam na cestě k cíli o němž nemam tušení kde je nebo co vlastně obnáší. Možná kdybych cíl jasně vytyčil, cestu si připravil a všechny ty, co se mi pokusej stavět překážky odstranil tak aby mě tolik neotravovali, hned by se šlo líp.
Ale stejně tu jsou pořád věci se kterejma člověk nic neudělá i když chce a proto nezbejvá kolikrát nic než jen čekat co přinese zítřek a pak se s tím bez přípravy porvat a doufat ve vítěztví.

Saturday, January 12, 2008

Věříte na znamení?

Víte, když se stane několik věcí, který samy o sobě nedávaj smysl, ale tak nějak do sebe zapadaj a já si říkam, jestli to něco znamená nebo je to jen náhoda tak sem vždycky trochu nervózní. Nemůžu říct, žeby vždycky když se podobná série věcí stane, tak by to něco znamenalo, ale přeci jen se pak občas stane něco s tim souvysející.

Třeba takovej ten blbej pocit před mašinou na lístky u vchodu do metra, říkáte si, dneska si ho radši vemu a na přestupu narazíte na pána v modrém s plackou s vyraženým číslem. Nebo v televizi vidíte jak někdo telefonuje, tak se kouknete jestli vám někdo nevolal a v tu chvíli se telefon rozezní. Podobný věci se dějou asi pořád, vim že může jít jen o shodu náhod, ale nemohlo by se stát, že ten náš svět přeci jen propojenější víc než si myslíme? Mohl bych uvést klasickej příklad, sedim si tak ve vyhřejvanym bazénu v bulharsku se dvěma kámoškama (ano v tý době šlo ještě o kamarádku :D) a vedle nás seděle hrozně ošklivá ženská, která aby tomu dodala na kuráži, tak si ještě sundá podprsenku.
No se svejma kumpánama se bavila rusky, tak zaznělo pár hlášek o soudnosti, o vyschlejch švestkách a tak podobně. Co nás ovšem vyvedlo tak trochu z míry bylo to když pani přešla plynule z ruštiny do češtiny a řekla nám co si o nás myslí... au :P no neměla se svlíkat. Sice sem se pak trochu bál ruský mafie, ale naštěstí se nikomu nic nestalo tak je to v pohodě.

Ale abych se dostal k jádru pudla. Jedno z nejkultovnějších znamení, které lidstvo provází jsou sny. A když se vám ve snu zdá spousta věcí a jen jedna maličkost vám utkví v hlavě je to zvláštní. Já se tim pak začínam zaobírat. No a mě se zdálo, myslim že to bylo tak, že sem viděl jakejsi seznam písní na, kterym byla píseň "i blame you to the moonlight sky" tak se ta píseň ale nejmenuje jistě že ne. Jmenuje se "Sleeping Satelite" a vzhledem k tomu, že se nechávam budit rádiem, hádejte co mě ráno vzbudilo za písničku. No a tak sem šel hned na google a musel si jí najít a pustit. A pro ty kdo jí neznají tak jí přinášim.

Jo a neví někdo co by to mohlo znamenat????


Tasmin Archer - Sleeping Satellite

Friday, January 11, 2008

Nové subjekty na poly internetu

Mam po škole, další z nudnejch dnů a já vzdoruju touze spát z nudy a celodeního nic nedělání. Rozhodl sem se teda napsat něco na blog, jednak protože už sem dlouho nic nepsal a taky protože mám o čem napsat.

Některým lidem už jsem o tom říkal dýl a dokonce to pořád ještě nění oficiálně odkryto, ale já se rozhodl, že se zmínka neuškodí. Ale abych se dostal k jádru pudla, s pár dalšími lidmi, na popud petrixxxe, sme se začli psát společný blog.

Nebojíme se čerta nic. Chceme tak publikovat svoje názory a snažit se ukázat náš pohled na věc. Tak pod názvem Subjekti vyrážíme do boje s všedními názory a stereotypy. Doufám proto že všichni kdo se sem jen nechodíte dívat na lorda hoven(bleah už to musim přestat říkat :D) ale i čtete to co si myslim, ať už si o tom myslíte cokoli, budete sledovat i tento náš společný projekt.

představuji

projekt čtyř hlav SUBJEKTI

Monday, January 7, 2008

Muzikální okénko # 11 aneb není to tak jak si leckdo myslí

Včera večer sem se dozvěděl něco co mě totálně šokovalo, něco co převrátilo můj pohled na hodně věcí, něco tak převratného (nejen pro mne viz níže), že sem musel udělat další muzikální okénko, tentokrát poučného a faktografického rázu.

Pravda vyšla najevo ohledně skladby Don't worry be happy (v odkazu si prosim všimněte sekce "Misconceptions"). Do teď sem žil v tom, že je od úžasného rastamana Boba Marleyho. Jenže tak to právě neni. Je to jen jakýsi mýtus roznášený internetem jako infekce faktu. Interpret je totiž ve skutečnosti Bobby McFerrin a ne Bob Marley jak sem si myslel.

Říkal sem si, ale že je divný, že žiju v takovémto omylu a tak sem se pár lidí zeptal na prostou otázku "Kdo je autor Dont worry be happy?" odpověď: Bob marley...

a proto přicházim s rozřešením tohoto puzzle. Díky Nelle (s dvěma l) sem prohlédnul děkuji :D

Don't Worry Be Happy - Bobby McFerrin



Three Little Birds - Bob Marley

Sunday, January 6, 2008

Thats my home

Dlouho sem nepřidal nic vtipného. Abych řekl pravdu, nechtělo se mi nic hledat a čekal sem až mi někdo něco pošle a dneska to přišlo :) Jeny mi poslala úžasný pantomimický číslo mima co si říká Johann Lipowitz a jeho číslo Thats my home.
Pokud umíte anglicky bude se vám to určitě líbit, pokud jen trochu, on vám určitě pomůže a pokud ne... no koukněte se stejně ;)

Johann Lipowitz - Thats my home

Friday, January 4, 2008

Phantom of the Star Wars

Dneska si trošku odlehčíme jedním funny mixíkem fantoma opery (Phantom of the Opera) a slavným filmem G. Lucase Hvězdné války (Star Wars)

Myslim, že je to hodně povedené obzvlášť pro ty kdo znají oba originály - jak fantoma tak star wars ( i když ty zná asi každej :D)



Thursday, January 3, 2008

Muzikální okénko # 10

Tak se nám píše rok 86 a na hudebním poli raší spousta nových umělců a oběvují se i nové styly, obrovskou polymorfózou prochází i hiphop a rap do kterých proniká čím dál tím víc bílých raperů. U nás se tenhle efekt projevuje až po roce 95 cca.

Ti kterým chci toto okénko věnovat jsou američtí Beastie Boys, kteří právě v šestaosmdesátém přišli s peckou, která se hraje i dnes.

Jejich kvality sou sporné, ale určitě maj svuj vlastní styl, kterej se jim nedá upřít a jako náhled do minulusti myslim že poslouží skvěle.

Beastie Boys - (You Gotta) Fight For Your Right (To Party)

Tuesday, January 1, 2008

Dva světy spojené kabelem

je zvláštní jak rostoucí svět kolem nás se pořád zmenšuje.
Před tři sta lety byla jediná možnost koverzace návštěva nebo někomu poslat psaníčko. Pak přišel telefon a hned bylo možno mluvit s lidma všude po světě, ale museli bejt oba přítomný u aparátu doma, což konverzaci trochu stěžovalo.
Tak moudré hlavy vymysleli mobilní telefon a už se z nás začali stávat paranoici, čekajcí na to kdy je kdo přepadne vyzváněním v kapse. No ale pořád tu byl problém s tim že oba musejí být u přístroje a mluvit (nepočítam sms :P) a tak s příchodem internetu a IM se svět scvrknul uplně.
Už nemusíte znát číslo ostatních, můžete si ho najít. Nikdo vám neuteče protože vaše zprávy dojdou člověku všude na světě. Přes webkameru se na člověka můžete dívat a mikrofonem s nim mluvit, když nevíte co říkat můžete psát a to jestli člověk u PC sedí vidíte přímo na jeho statusu.
jednou tomu nebudeme moct utýct vůbec, budeme spojeni všichni a pořád, a kdo se z toho nezblázní tak tomu propadne a bude stracen.
Ale proč si stěžovat, představa toho že bych musel zůstat v kontaktu jen s lidma se kterýma se můžu navštívit, nebo že bych musel psát dopisy do ameriky... to fakt ne. Internet a všechny ty IM mají i světlé stránky.
Doufám jen že nás opravdu nepohltí.

Přikládam jednu písničku, myslim že se hodí
Tata bojs - Virtuální duet

Těžká jsou rána opilcova...

je to divný, žádnej monokl, žádnej krvavej šrám a jestli si to dobře pamatuju, tak sem se do tý rvačky nepřimotal. Mohl by mi tedy někdo laskavě vysvětlit PROČ mě tak hrozně ráno bolela hlava?
Ale abych zas neplodil jen poalkoholové zážitky, dam sem postřech z cest, který se týká skvělého roku 2008. Jak už je zvykem tak každým rokem dochází ke zdražení všeho... kdyby aspoň kvalita služeb stoupala. Jenže člověk hupsne do "écéčka" s tim, že si po silvestru trochu odpočinu v normálnim kupéčku, ale místo toho sem stál v přeplněný(!) uličce... asi už si dělaj opravdu srandu, nebo jedinej způsob jak si sednout je koupit si lístek na pendolino? co mě dorazilo uplně tak je odkladovej prostor nad hlavou v uličce. Oni prostě už počítaj s tim že ty lidi v těch "luxusních" vlacích budou stát na uličce.

Když už sem dorazil do prahy a zjistil že od 1.1. zdražilo metro a autobus už sem se ničemu nedivil, no tak se snad aspoň ještě zadarmo vyspim a zejtra si du pro kartičku na levnější jízdný :)

PF 2008