Sunday, January 31, 2010

pozdě, ale přece

nedělní písnička nemůže chybět a vzhledem k tomu, že jsem tenhle víkend propadl kouzlu písní Radůzy, dávám jednu i sem.

Věnovaná včerejšímu večeru a Lucii (opět) tentokrát s přáním k narozeninám.

Radůza - Čutora (live)

Wednesday, January 27, 2010

Zastavíme pokrok?

Už delší dobu pozoruji jeden trend v ochraně památek historických oblastí.
Ještě než se mu ale začnu věnovat, chtěl bych říct, že chápu, že zachovat památky z naší minulosti je důležité a že jsou kulturním dědictvím.
V poslední době mám však občas pocit, že z ochrany jakýchkoli starších budov, ale i jen jejich základů nebo zřícenin se stává pouze jakési schraňování, omluvte ten výraz, haraburdí, přes které se dřív nebo později nebudeme mít kam hnout.
Už teď se objevují výrazné problémy při jakémkoli pokusu o modernizaci hlavního města, které je celé propleteno pamětihodnostmi, které jsou jako svatyně chráněny před jakýmkoli zásahem.
Konkrétně teď mluvím o dvou projektech, jeden už začal, tunel Blanka, o druhém se jedná a to o modernizaci Karlova náměstí.

V případě tunelu Blanka si památkáři vzpomněli, že chtějí zachovávat části města ve chvíli, kdy už stavba několik let pokračuje a přitom jeho velkou výhodou bude odvedení dopravy pod zem a další možnosti revitalizace povrchu zašlé Letné.


Ve druhém případě jde v návrzích hlavně o to, zmodernizovat Karlovo náměstí, propojit jeho oddělené části, přesměrovat dopravu a vytvořit podchody pro chodce.
V tomto případě se místní bouří proti kácení stromů, které by se vysadily nové a usazené tak, aby celý park určitě i vizuálně vypadal lépe
A také památkářům vadí výstavba podchodů a podzemních částí
Ředitel Národního památkového ústavu Praha Michael Zachař k tomu řekl
„Klíčovým problémem je centrální část náměstí, kde v prostoru před dnešním kostelem sv. Ignáce dříve stála kaple Božího těla, zbudována parléřovskou stavební hutí. Předpokládáme, že se zde pod zemí nacházejí její zbytky a ty by mohly být poškozeny při stavbě podchodu pod Ječnou ulicí,“
 Ano znamenalo by to poškození částí staveb, které jsou pod zemí, dále nepoužitelné a nikdy už je nikdo neuvidí. Co víc, některé návrhy počítají s jejich uchováním a odhalením, takže nezůstanou schovány zrakům veřejnosti, ale ta je naopak bude moct prozkoumat.

Celý návrh dále počítá s jakýmsi odkrytím celého náměstí a město si od toho slibuje snížení kriminality a množství narkomanů v této oblasti.
Podobný krok nakonec chce uplatnit město i rekonstrukcí Hlavního nádraží, kde v nových pasážích nebudou mít bezdomovci místo k noclehu a trávení dne a tak se z obávaného objektu, kam se leckdo bál vstoupit, obzvlášť v pozdějších hodinách.

V obou případech a ve spoustě dalších dochází ke zdržování a rušení plánů na modernizaci právě kvůli památkářům, kteří za každou cenu chtějí uchránit každý kus kamene.
Jak jsem zmínil na začátku, nechci památky ničit, ale nechci ničit hlavně ty, které mají ještě nějaký kulturní význam. Zbytky základů pět metrů pod zemí, které stojí v cestě prospěšné modernizaci, podle mě tento význam nemají.
Nenechme se zavalit "haraburdím" a pokud to k něčemu bude, pojďme vytvořit moderní a krásná města a místa.

Monday, January 25, 2010

Ty pondělky

Kdo by měl rád pondělky?!
Zase do práce a do školy a nakonec to dopadne tak, že potkáte blbce co vám zkazí celej den.
Ale abyste si nepřipadali na to pondělí tak sami. mam tu jedno videjko, který by vám mohlo zvednout náladu


Short s názvem "Bitch" natočil v roce 2009 režisér Dom Bridges

Sunday, January 24, 2010

Normálnější neděle

Týden se s týdnem sešel a tak tu máme další neděli. Po boomu se skupinou luštěla bych se možná rád vrátil do starých kolejí a přinesl trochu té normálnější muziky.

Dnes to bude písnička od bratří Ebenů, která mi zpříjemnila první den letošního roku a posílam jí s věnovánim Lucii.
Myslím, že je to parádní pohodovka takhle na nedělní odpoledne, tak si udělejte kafíčko a hoďte se do pohody, jako ti kosmonauti

Bratři Ebenové - jak to dělaj' kosmonauti

edit - Bratři Ebenové - O filmových milovnících



EDIT: tak protože se nám tu objevil problém s autorskými právy, schoval jsem vám původní písničku do jejího názvu nahoře a místo kosmonautů si dáme jednu filmovou

Wednesday, January 20, 2010

O útěku

Dáme si takhle uprostřed týdne jeden malý a velice příjemný filmeček o chlapci, který se rozhodne utéct z domova do Ameriky, protože domov ubíjí jeho představivost.
Rodiče ho nechají jít, protože čekají, že se vrátí, ale vrátí se opravdu?

To zjistíte v tomto krátkém filmečku který vznikl v roce 2006 pod taktovkou reřiséra Jima Field Smitha a původne na přání Robbie Williamse.

Goodbye to the Normals

Sunday, January 17, 2010

Song na neděli s rozhovorem

Je tu neděle a to znamená, že je tu prostor pro další písničku. Tentokrát to nebude žádná klasika, ani alternativní scéna. Ale začínající projekt, který v posledním týdnu uchvátil celý internet. Skupina s názvem LuŠtěla je nové trio z Ledce nad Sázavou, které se opravdu nebojí pustit se po hlavě do českého showbussinesu!
Tentokrát však nepřidávám jen písničku, ale i rozhovor s členkou této kapely, třináctiletou Štěpánkou, která si našla čas a já se tak mohl zeptat na pár věcí, které by jejich fanoušky mohly zajímat.


Wondřej (dále jen W): takže ty Štěpánka?
Štěpánka (dále jen Š): jojo
W: Můžeš mi LuŠtělu ve zkratce představit?
Š: Dívčí pěvecké trio z VIII. třídy základní školy, zpíváme rok v našem městě na školních, společenských a charitativních akcích písničky ve stylu Dance music... podařilo se nám natočit klip naší nejúspěšnější písničky patnáctiny který na youtube zaznamenal již skoro 100 000 zhlédnutí
W: nemusíme snad ani tak formálně
Chtěl jsem se zeptat proč je vanessa zastoupená jako "Lu" v názvu?
Š: Protože jsme dříve zpívaly s Luckou Slavíčkouvou která odešla pro svoje osobní důvody a přišla Vaness
W: takže složení trojice se změnilo, ale název jste si už nechaly
Š: jojo hodně lidí nás tak zná
W: jak často tak koncertujete?
Š: 12x do roka cca
W: plánujete taky koncerty někde mimo vaše město?
Š: teďka v Praze 23.1 v clubu Matrix
W: to bude asi velká akce, kolik písniček plánujete v Matrixu zazpívat?
Š: 8-10 písniček během 45 minut
W: Jak vůbec vaše muzika vzniká?
Š: najdeme na netu nějakou písničku která se nám líbí a můj taťka to otextuje a nacvičí se to a je to
W: Texty píše jen, táta nebo jestli mu do toho i nějak zasahujete?
Š: no jakdy někdy společně
jednu jsem pro nás složila i já
W: kterou?
Š: menuje se Vyznání
W: ta ale ještě v éteru není co?
Š: budeme to zpívat až na finále Dětské porty poslední lednový víkend v Praze, musí to být folková píseň.
W: když jsme se bavili o textech, v už zmíněných patnáctinách zazní slovo "ámoska" co to je? Nejsem sám, kdo v tom nemá jasno
Š: Ámoska je od slova Ámos a Ámos byl zakladatel školství
W: napadlo mě, že se to vztahuje k panu Komenskému, ale říkal jsem si jestli to nemá nějaký místní význam, nebo komu se "ámoska" říká
Š: u nás na Vysočině je každorořně udělována cena pro nejlepšího učitele - Zlatý Ámos - proto Ámoska
W: no pojďme dál, při natáčení patnáctin jste si museli užít určitě hodně srandy, jak dlouho ale takové natáčení trvalo? také jsem koukal, že s klipem vám pomáhalo celkem dost lidí, kdo všechno?
Š: sranda byla ohromná, natáčelo se to jeden celý den.... 47 minut filmových záběrů!
Pomáhali rodiče a autor klipu rockmen Marek Ptáček, Péťa, Vanessa Suchecká, Martin Žatečka, Bára Vladyková, Vojta Livora, Filip Šimůnek,
W: dobře dobře, to je velká spousta jmen, jsou to přátelé, učitelé, rodiče? kdo?
Š: komparsisti a Marek Ptáček je kameraman
W: kompars netvořili spolužáci?
Š: no většina ano, ale byli tam i mladší i starší
W: Věnujete se krom zpěvu i hře na nějaké nástroje?
Š: Já chodím na klávesy a snažím se hrát na kytaru a na flétnu Larry chodila taky na klávesy a Vanča chodila na flétnu
W: to vbízí otázku, jestli plánujete vlastní muziku
Š: No, plánujem... určitě zkusíme něco vytvořit, ale Larry taťka (arménský muzikant) by nám měl skládat hudbu.
W: a všeobecně? co tak plánujete jako skupina do budoucna?
Š: zkusíme prorazit
W: co další klipy, písničky?
Š: písničky určitě také a klip jestli se to podaří
W: k jaké písničce chcete točit další klip?
Š: asi ty naše nejnovější - Bárbínky
W: z názvu to tak trochu asi vyplývá, ale můžeš nám přiblížit o čem bárbínky jsou?
Š: je to písnička o tom, že nejsme žádný bárbíny, je taková představovací
W: Vaše cílové publikum bude nejspíš dospívající pubescentní mládež, které, pokud tedy prorazíte, jak říkáš, vás bude třeba brát jako vzor. Jako jaký vzor by si chtěla, abyste působily?
Š: Kladný..Aby v nás viděli to že když má někdo svůj sen že si ho může splnit
W: to se vám určitě daří! konec konců vaše fanouškovská základna roste, na facebooku vznikají fanouškovské skupiny, na internetu fanouškovské stránky, ale zaznamenal jsem i skupiny "haterů", jak se stavíte k těmhle zlým jazykům?
Š: jestli myslíš antiLuŠtěLa, kterou založili někteří ledečáci, tak nějak nám to nevadí, je jasný, že se nemusíme všem líbit, no a chceme jim vzkázat, že jestli si myslej, že nás tímto přístupem odradí, tak to teda ne, akorát ztrácí čas..A chtěly bychom poděkovat všem fanouškům z Facebooku
W: Chtěla by si jim krom poděkování i něco vzkázat?
Š: že jsou hrozně hodný, že nás podporujou aže zakladají takový kladný stránky díky nim víme, že existují i norm. lidé a že je moc milujem
W: dobře, to bude asi všechno, díky moc za tvuj čas a přeju hodně štěstí tobě i celé skupině

Tak a teď písnička na neděli, co to bude, snad ani nemusím říkat

LuŠtěLa - patnáctiny

Friday, January 15, 2010

Filmeček při pátečním večeru

Dneska si dáme trochu něco jiného. Většinou je obshem mého blogu muzika nebo směs nějakých mých myšelenek, dneska na vás nechám působit myšlenky někoho jiného.

Režisérský počin chlapíka jménem Trevor Cawood takhle při pátku třeba bodne

Wednesday, January 13, 2010

30 centimetrů kalamity

Ti z vás, kteří občas vyjdou ven, nebo alespoň roztáhnou žaluzie si jistě všimli jistých změn, které se teď venku odehrávají. Říká se tomu zima a sníh.
Sněhu podle průzkumů napadlo nejvíce za posledních 17 let a máme tu kalamitu. Pohroma v podobě souvislé sněhové nadílky, která zejména městům komplikuje život. V posledních dnech se díky těm pár centimetrům bílé hmoty ze mne stal chodec a tak jsem začal pozorovat věci z jiné perspektivy.

Při cestách Prahou si jeden všimne toho, že ačkoli je centrum krásně udržované a dokonce i měští strážnici pomáhají s lopatou v ruce, okraje Prahy jakoby nestálo za to jakkoli opečovávat. Ne jen Praha, ale i Kladno se tak změnily v polární krajinu, kde auta projíždět ještě mohou, ale chodci by měli asi být vybaveni běžkami, nebo cepíny. Chodit v nánosech sněhu, kluzkých a místy hlubokých několik centimetrů je utrpení a to mluvím za sebe - mladého člověka, který ačkoli není sportovcem, přeci jen zvládne projít závějí. Být důchodcem, neumím si představit ani cestu do Alberta pro rohlíky.
Zajimavým faktem je to, že vidět někde silničáře, bylo nad moje síly, neviděl jsem, když opominu centrum Prahy, ani jedno auto, které by odhrnovalo chodník. Jak ale říkám, mně osobně to problém nedělá až takový, ale když jsem viděl na Hůrce vozíčkáře, který prostě zapadl na chodníku u metra a nebýt kolemjdoucího, stojí tam asi ještě teď, říkal jsem si, že je něco špatně.
Ano politici přinesli novelu zákona, která upravuje vyhlášku, podle které už nejsou majitelé domů povinni odklízet sníh z přiléhajících chodníků, kdy tato povinnost přechází na město. Výhodou toho je, že majitel nenese zodpovědnost za případný úraz kolemjdoucího, který uklouzne na neudržované ploše. Problém ale vzniká v tu chvíli, kdy město, jako se to děje třeba teď, nedokáže pokrýt všechny komunikace, chodníky a cesty a ty tak zůstávají pod sněhem.
V některých městech se šalamounsky rozhodli opatřit chodníky cedulkami "v zimě se chodník neudržuje" nebo "pozor kluzký povrch". Báječné.
Ale abych jen nenadával, napadlo mě přinést pár návrhů, jak podobné problémy do budoucna řešit.
1) neutrácet statisíce za cedulky, ale raději pár tisíc za lopaty a nechat ty, co úpěnlivě čekají na pracovním úřadě na práci, párkrát hodit lopatou, místo kluzkých povrchů by tak byly krásné a udržované povrchy, za stejné peníze jako cedulky.
2) neodhrnovat, ale rolbovat a sypat - Když už se někde silničáři rozhodnou sníh odhrnovat, časem vznikne problém, kam sníh dávat. Na parkovištích u obchodních center není kde parkovat, z chodníku nejde sejít na silnici, autem nejde vyjet z parkovacích míst.
Kdyby se na chodnících vrstva sněhu udusala a posypala štěrkem, určitě by ubylo hromad sněhu a podle mne se po takovém povrchu i lépe chodí.

Saturday, January 9, 2010

Semafor a neděle

Jak spojit semafor a neděli tak aby z toho vzniklo něco, co má hlavu a patu?
Tak, že pro vás přináším písničku pro neděli a tentokrát z počinu jménem For Semafor. Je to deska natočená výběrem umělců, kteří nazpívali nejrůznější písně od Suchého a Šlitra.
Tak namátkou můžu jmenovat Vypsanou fixu, OTK, Midi lidi, Tatabojs... je jich hodně.

My si zpříjemníme neděli písní, kterou nazpívala geniální umělkyně Zuzana Navarová, která nás již bohužel opustila. Proto bych jí dnešní písničkový post na neděli věnoval a doufám, že vám se bude tahle neuvěřitelně pohodová věc líbit alespoň z poloviny tak jako mě.

Zuzana Navarová & Ivan Gutiérrez - Toulaví zpěváci

Thursday, January 7, 2010

Fenomén jménem Avatar

Dovolím si říct, že všichni víte o novém počinu Jamese Camerona, režiséra kultovních filmů jako Titanic, Terminátora 2, Vetřelci atd., o počinu jménem Avatar.
Myslím, že vzhledem k rekordní návštěvnosti ho i spousta z vás viděla a tak zabývat se dějem nehodlám.
Snad jen ve stručnosti
Mariňák Jake Sully putuje na planetu Pandora, kde má ovládat uměle vytvořenou bytost, Avatara, který je podobný domorodcům a tak má pomoct k navázání kontaktu mezi lidem Na'vi a lidmi. Lidé zde chtějí těžit vzácný nerost, ovšem jeho nejbohatší naleziště je přesně pod pod vesnicí místních.
Jake, se infiltruje, zamiluje a změní stranu, za kterou bojuje.



kouzelné prostředí Pandory

Dějem Avatar rozhodně nevystupuje z norem hollywoodských standardů, dokonce Camerona někteří osočují z plagiátorství. Nelze totiž opominout podobnosti s příběhem třeba Pocahontas, nebo knihy "call me Joe" od spisovatele Paula Andersona z roku 1957
Příběh se točí okolo postavy Eda Angleseyho, jenž se telepaticky dokáže spojit s uměle vytvořeným tělem, původně vytvořeným za účelem prozkoumání planety Jupiter. Používá nově nabitých schopností při bojích s místními predátory. Postupně si však na prostředí zvykne až do té míry, že se s ním naprosto sžije a přijme ho za své.


Ale dost házení špíny na jednu z nejúžasnějších podívaných co jsem kdy viděl. Příběh je sice třeba ohraný, ale za to je lidský a není nereálný, alespoň co se rozhodování postav týče.
Postavy jsou již klasicky definovány příběhem:
Hlavní dobrák, Jake, se k projektu Avatar dostane jak slepý k houslím a tak jemu, a tím pádem i divákovi, musí být vše vysvětleno. Jake je mariňák a chová se trochu jako trdlo.
Hlavní záporák, plukovník Miles Quaritch, je zase klasický americký cowboy, který střílí od pasu a s doutníkem v puse řve "ATOMOVKAMA NA NĚ!"
Fame Fatale, Neytiri, je zase klasická, nejdřív odmítavá kočka, která nakonec našemu kouzelnému dobrákovi podlehne, protože to umí s ptákem, teda abych byl přesnější s jakýmsi typem pterodaktyla, na kterých se ve filmu lítá.



Zkrátka, dějově klasický Hollywood.
Hlavní ale je, že příběh je strhující. Na obřím plátně IMAXu se pomaličku rozjíždí pompézní, ano to je to slovo "pompézní", podívaná, na kterou jde jen těžko zapomenout. Děj nabitý k prasknutí akcí, romancí a krásou prostředí.
Děj vás vtáhne a nepustí, dokud se neobjeví titulky. Chvíli se kocháte krásou pralesa, který hraje všemi barvami a minutu na to nedýcháte z akčního úprku před jednou z kreatur, které se zde pohybují.
Dokonce mi ani nevadila "zelená" agitka, která poměrně jasně prostupuje celým filmem a říká, neříká, křičí: Chraňte pralesy a nezabíjejte domorodce kvůli nějaký surovině!



Vše prostě sedí jako celek a znázornění propojení s přírodou je unikátní.
Měl bych snad jen jednu výtku a to k lenosti animátorů. Že si protiřečím? Ne. Prostředí je sice krásné a vše je perfektně zvládnuto do nejmenšího detailu, ale všiml jsem si, že ani jeden z tvorů Pandory nemá chlupy, vlasy postav jsou většinou krátké, nebo smotané do copů, aneb jak si ušetřit práci s renderováním jedné z nejsložitějších věcí v oblasti animace. Na druhou stranu, lepší než špatně animované chlupy, žádné chlupy.

Co říci závěrem? Ti z vás kdo Avatara viděli, mi jistě dají za pravdu, že je to nádherná podívaná, i když nejlepší film všech dob to jistě nebude. A ti z vás co tento film ještě neviděli a váháte jestli jít do kina, těm můžu říct snad jen to, že nejít na Avatara do kina by byla chyba. Schválně jsem čekal takhle dlouho, abych mohl jít do IMAXu z toho důvodu, že Avatar je pastvou pro oči a kde jinde jim dát napást než tam. Myslím, že koukat na tenhle výtvor v televizi, nebo dokonce na ripu dvd na počítači vám sebere to nejdůležitější z celého filmu - Podívanou, která vás dostane!

Monday, January 4, 2010

S novým startem nový pořad

Políbila mě můza a já si řekl, že bych toho měl využít.
S každým správným znovurozeběhnutím, by mělo přijít něco nového, co lidi přiměje znovu se vrátit ke starému dobrému korytu.
Nápad je ten, že každý týden se tu objeví jeden článek pod tagem "večerní téma" a moje představa je asi ta, že by mělo jít o jakýsi diskuzní pokus a vnešení nějakého tématu, na které bych byl rád, kdyby se vážené čtenářstvo rozhodlo reagovat.

No a vzhledem k tomu, že vždycky hledám témata ve svém okolí a ve svých aktuálních zážitcích, bude na to navázáno i mé první večerní téma.

Na tohle téma jsem se pohádal se svou dobrou kamarádkou na silvestra, i když asi víc než o hádku, šlo o ostřejší výměnu názorů.

Šlo ve zktratce o při ohledně zaběhlého režimu u nás i ve světě, který staví ženy do nevýhodné pozice, kdy za stejnou práci dostávají menší platy, nebo jí nedostanou vůbec. Stereotyp matek na mateřské a celkově problémy spojené s prací vs rodičovství.
Co se rodičovství týče, je podle mého dobré, když je u vývoje dítěte spíše matka, než otec, už jen proto, že k matce má dítě v prvních letech života daleko blíž než ke komukoli jinému.
Feministický pohled je už však takový, že žena si přece nemusí zákonitě pořídit potomka, hned co se vdá, nemusí si potomka dokonce pořídit vůbec a práci i plat chce stejný jako muž.
Co se týče posledního faktu, je ten, že plat by měl být stejný a tahle nerovnost se mi nelíbí. U rovnosti práce bych se pozastavil asi nad tím, že jsou práce, které jdou lépe vykonávat mužům, některé ženám a také tu jsou ty, které zvládají jak muži tak ženy, ale už z principu k ním přistupují rozličně.
Kvůli toho všeho bych nehledal rovnost pohlaví, protože ta neexistuje, není. Pohlaví si nejsou rovna a proto by k nim tak nemělo být přistupováno. A teď to neříkám jako sexista, který vidí ženu jen v kuchyni a posteli!
Naopak, ať každé pohlaví vykonává práce podle toho co jim pujde nejlíp! Je spousta věcí, které ženy umí lépe než muži a naopak, tak proč by se toho neměl každý držet.

Doufám, že proti sobě nepoštvu feministky :D nerad bych byl hlavním cílem útoku na feministky.com (ne, tu stránku opravdu neberu vážně)

Sunday, January 3, 2010

První neděle

Je tu první neděle roku 2010 a tak by se hodilo přijít s nějakým tím songem na neděli.
Vím, že není cool vykrádat ostatní weby, ale tenhle song si to zaslouží.
Píšu tenhle song ještě za stavu menší opilosti, tak doufám, že se vyvaruji případným překlepům, jak kvůli alkoholu tak kvůli puchýři, který vznikl na mé levé dlani po menším hecu dokazování mužnosti.
každopádně, tohle je mix k filmu Up a nejspíš to je důvod proč se jmenuje Upular

Je to krásnej chilloutek a doufám, že si ho užijete stejně, jako si ho užívám já :)

Saturday, January 2, 2010

Konec může být novým začátkem

Nemůžu přeci kázat vodu a pít víno.
Proto, když nabádám někoho kdo příjde na můj blog, ať začne používat nové technologie, měl bych sám využívat jejich potenciál a udělat vše pro pohodlí čtenářů.
Proto vznikla na >>>facebooku page<<<, kde se můžete stát fanouškem mého blogu a můžete tam získávat feed o nových příspěvcích.
Upřímně, tohle mi vlilo tolik nové krve do žil, že mám snad zase chuť psát.
Snad to dopadne na úrodnou půdu.
Předem díky a těšte se na pár novoročních postů.

Váš Wondřej

Konec blogosféry?

Hele a neni to náhodou tak, že blogosféra upadá a čtení dlouhých článků na jednotlivá témata už nikoho nebaví?
Proč vlastně psát blog, když jednoduše můžeme glosovat kdykoli a kdekoli z mobilního telefonu pomocí twitteru!
Proto jsem se na něj v posledním roce přesunul prakticky uplně a pokud chcete dál sledovat většinu mých myšlenkových pochodů, přesuňte se tam :)
A nebuďte furt tak staromódní! twitter je fresh a cool :)