je zvláštní jak rostoucí svět kolem nás se pořád zmenšuje.
Před tři sta lety byla jediná možnost koverzace návštěva nebo někomu poslat psaníčko. Pak přišel telefon a hned bylo možno mluvit s lidma všude po světě, ale museli bejt oba přítomný u aparátu doma, což konverzaci trochu stěžovalo.
Tak moudré hlavy vymysleli mobilní telefon a už se z nás začali stávat paranoici, čekajcí na to kdy je kdo přepadne vyzváněním v kapse. No ale pořád tu byl problém s tim že oba musejí být u přístroje a mluvit (nepočítam sms :P) a tak s příchodem internetu a IM se svět scvrknul uplně.
Už nemusíte znát číslo ostatních, můžete si ho najít. Nikdo vám neuteče protože vaše zprávy dojdou člověku všude na světě. Přes webkameru se na člověka můžete dívat a mikrofonem s nim mluvit, když nevíte co říkat můžete psát a to jestli člověk u PC sedí vidíte přímo na jeho statusu.
jednou tomu nebudeme moct utýct vůbec, budeme spojeni všichni a pořád, a kdo se z toho nezblázní tak tomu propadne a bude stracen.
Ale proč si stěžovat, představa toho že bych musel zůstat v kontaktu jen s lidma se kterýma se můžu navštívit, nebo že bych musel psát dopisy do ameriky... to fakt ne. Internet a všechny ty IM mají i světlé stránky.
Doufám jen že nás opravdu nepohltí.
Přikládam jednu písničku, myslim že se hodí
Tata bojs - Virtuální duet
Tuesday, January 1, 2008
Subscribe to:
Post Comments (Atom)
No comments:
Post a Comment