Čas plyne

tak třeba včera, šel sem tak po ulici, už byla tma. Sem tam se mihnula nějaká pochybná postava a na hřišti nějaký dva maníci hráli basket. Nebylo slyšet vůbec nic, jen takový to ticho kdy čekáte, že se každou chvíli musí něco stát. Vzduch prořezával jen zvuk houkačky pádící ambulance a já si připadal jak v béčkovym americkym bijáku plnym klišé. Potemělá zákoutí několika bloků okolo a ulička k pizzerii kam sem šel pro jednu velkou sedmičku doplňovala atmosféru na jedničku.
Jenže sakra co dělat v takovýhle pustině? Stojí to za prd. Lepší je pořádnej rachot a spousta lidí. That comming soon :P