Friday, August 8, 2008

Povídka

Mudrcové

Oni jsou jiní. Lidé si o nich myslí, že vidí budoucnost, nebo také, že umějí číst myšelnky... možná ano.
Mudrcové jsou velice moudří lidé, vidí tak do lidí i do duší a slyší i bez uší.
Mudrcové sejdou se vždy jednou za čas. Sejdou se na místě, na kterém se nedohodnou, v čas, který neurčí. Jeden sám veme figury, druhý šachovnici.
Je pak jedno zda-li sejdou se na louce, v parku či kavárně. Tam sednou si na proti sobě. Sedí a jeden roztáhne plátno hrací plochy. Druhý vytáhne postavy firgurek. Každý veme svojí barvu, jeden černou, bílou druhý. Koně, královnu, krále, pěšce, věž i střelce. Rozmístí po šachovnici postavičku jednu za druhou.
Sedí tak, každý za svou armádou. Koukají jeden druhému do očí, dívají se na plochu hrací. Dívají se na myšlenky svoje i svého soka, koukají do své duše, jak ten druhý se tam rozhlíží.
Zatím co tam tak sedí, lidé kolem chodí a dívají se na tu partii bez slov a pohybů a říkají si "Ale proč nepohnou pěšcem? Snad pravidla neznají?" a mudrcové to vědí. Neřeknou však ani slova, protože víc ne to vědí, že vysvětlovat nemoudrým nemá cenu nic.
A tak dál sedí tam a sedí hodiny. A dívají se a pozorují. A pak si stoupnou, podají si ruce a jeden z nich, na znamení porážky sám se pokloní. Připustí svou prohru, druhý uvědomuje si své vítěztví.
Šlo však opravdu o to kdo vyhraje? Třeba jen o hru šlo, ale možná mudrc člověk musí být, aby partii této porozuměl.

No comments: