Už to vím

už vím, proč v poslední době nebloguju tak často.
Může za to ten proradnej Facebook, který v twiterovském stylu omezuje sdělování myšlenek do pár znaků, avšak neomezuje jejich kadenci, tudíž se snadno stane to, že jeden místo toho aby napsal o tom, jak výlet do Lidic byl úžasný a skvělý a jak na něj padla atmosféra parku stojícího na místě vypálené vesnice, popřípadě jak dokáže zamrazit člověka při pohledu na sousoší dětí zabitých při útoku, nebo co s člověkem udělá pohled na hroby padlých, místo toho všeho napíše dva řádky do statusu na xichtknihu a je spokojen.
A ani na tom facebooku už člověk nemusí moc psát, když s něčím souhlasí, líbí se mu to, zdá se mu to zajímavé použije tlačítko "like it" a je to v suchu.
Asi začnu víc psát opět sem na blog, abych nezakrněl úplně.

A písničky? budou