Každý z nás asi má, nebo hledá místo kam by mohl na chvíli utéct a být sám. Pro někoho je to na vršku střechy, někdo si pustí muziku, někdo se ztratí na přeplněné diskotéce kde si ho nikdo nevšímá. Já to místo objevil asi až dneska.
Potřeboval sem si trochu provětrat hlavu a vyrazit někam. Prostě sem se oblík a odešel. Je vedro jak v pr... tak sem se rozhodnul jít někam do stínu a vzpomněl sem si na les, kam sem naposled zavítal tak před pěti, možná šesti lety.
Víte bylo to jedno z mých oblíbených míst když sem byl malý kluk a mam na to místo hodně vzpomínek.
Není to nejhezčí místo na zemi a přece jen sou tam odpadky a neudržovaná dětská hřiště a tak dál, ale ta nostalgie co mnou prostoupila, když sem tam vešel a vzpomínal na to co jsem tam všechno zažil mě nabila totálně pozitivní energií, teď s ní můžu hýřit.
Bylo to přesně to co sem potřeboval. Vzpomenout si na časy kdy jsem tam chodil se školkou, školou, rodinou, nebo prostě jen tak. Staré rozpadlé bludiště z dřevěných kůlů, vodovodní trubka protínající les na kterou museli dát "stříšku" aby pro ní přestaly děcka lézt (haha taky mě to bavilo), malý okruh kde jsme běhali o tělocvik "patnáctistovky" nebo višňovka(třešňovka??)
Je to místo kam se musím zase vydat, protože proč nejít tam kde nám je dobře i když nás něco trápí?
Du si hvízdat don't worry be happy a vzpomínat jaké to v minulosti bylo.
edit: gramatika (doufam že už je to ok Jeny... ..!., :D )
Subscribe to:
Post Comments (Atom)
Posts
No comments:
Post a Comment