Outdoor vysočina aneb adrenalin v krajích českých

Když jedete na školní výlet, většinou nečekáte nic extra závratného. My čekali. Vyrazili jsme totiž do krajin kde na nás čekalo spousta adrenalinu v podobě skoku do prázdna, lezení po stěně, provazové mosty ve vysokolanovém centru ve výšce osmi metrů, paintball, airsoft atd. atd.

Po čtyřech hodinách v autobuse směrem na východ, oběvila se před námi cedule Rokytnice nad Rokytnou - Veverka -> znamení pro nás, že se blížíme k cíli. Během asi 5 minut se naše výprava vyplahočila z autobusu přímo před ubytovnu kde už na nás čekali instruktoři. Nejprve sme se šli ubytovat a rozdělit si pokoje. to proběhlo v rychlosti, i když pro mne trochu nešťastně, ale o tom až později.
Posléze nastala prohlídka centra. Hor - vedoucí naší poloviny (prváci kterých bylo hodně měli svou skupinu, druháci se připojili k nám) nám ukázal lezecké stěny, paintballové hřiště, lanová centra, rambodráhu a sportovní hřiště, taky jídelnu a bar.
Tamní zákony zakazovali kouření pod pokutou 5000 a alkohol nepřipadal v úvahu vůbec. to vše však platilo jen pro studenty. Nakonec se kuřákům povedlo vysmlouvat "kouření pod dozorem" což byla asi lepší varianta než kouřit někde potají.
Naopak studenti mohli kouřit jen na baru a v přítomnosti učitelů.

Hned první den se naše skupina pustila do her na rozvoj kolektivu, které pod vedením celkem pěkné instruktorky Marišky podstoupila i druhá polovina a ostatně každý nový tým v táboře. Takže sme se skupinově chytali, nosili, obalovali :) prostě do večeře bylo co dělat.
V sobotu sme vzali zbraně a šlo se střílet- vzduchovky, airsoftky i paintball a musim teda podotknout, že koupit bych to nechtěl ani jednou z nich. Vše natáčel pan učitel Husník, který obětavě v "press" stylu kličkoval mezi kulkami a točil jako investigativní reportér. To se mu taky stalo osudným, když ho Cíba trefil do zad a vytvořil mu tak fajnovou "kérku".
Večer nás čekali dvě příjemné věci. Tou první byla pizza, kterou si obědnala půlka turnusu (pán co pizzu rozvážel, věděl zcela přesně kam jet. jak se později ukázalo jezdí zde často) a druhá byla Noční hra. Čekal sem něco ve stylu "projdi les po tmě", ale vše bylo jinak.
Nastoupili proti sobě tými marišky a hora. Každý tým čítal okolo 15 lidí a oba se usadili v jedné části lesa tak sto metrů od sebe. Část lesa za cestou obsahovala papírky s kouskami mapy. Náš tým musel sbírat papírky s písmeny, "mariščátka" měla čísla. Aby to však nebylo jen hledání papírků po zemi, rozdal hor do každého týmu 7 airsoftových brýlí a oznámil nám, že část lesa za cestou je jeho rajón. Jak potom vysvětloval, že každý obrýlenec může nést jen jeden papír máchal kolem sebe airsoft samopalem, ze kterého uměl střílet a to tak že zručně. lidé bez brýlí do Horova lesa nemohli, takže skládali kusy mapy a postupně se střídali.
Hor se posléze stratil v lese a ozvalo se "HRA". V tu chvíli začalo plížení skrz les ve strachu ze spršky kuliček z airsoftky. Kdo byl viděn byl odstřelen a každý měl jen dva životy, takže v případě bídného maskování mohl tým být rozstřílen celý a mohl tak stratit šanci na výhru.
Adrenalin, který se vám vyvalí do krve když do stromu vedle vás padne dávka kuliček a ozve se "jau kurva, zásah!" je k nezaplacení.
Najít písmenko bylo poměrně těžké, protože ti odvážnější co běhali a neplížili (a většinou koupili kulku) vysbírali ty hůř chráněná a já tak musel hodně hluboko, do horových spárů. Nakonec se mi jednoho písmenka dostalo. Tep stoupnul tak na 150. Teď už to nemůžu pustit. Musim písmeno donést. HOR! Přes zapařené a poškrábané brýle nebylo nic vidět, jen stín který se mihnul kousek odemne se zvukem lámajících se klacíků. Ležel sem na zemi vedle stromu a Hor se blížil. Musel sem valit sud kolem stromu, který mi sloužil jako jediná clona před zrakem střelce. Teď! odvalil sem se. Tím jsem se ale převalil na kus pařezu a lesem zaznělo "awwhhhhh". Hor překvapen, že křičím ještě dřív než vypálil odvětil otázkou "Čo je?" odpověď "Pařez... ahhwhh" tím mi dal i jasně najevo, že můžu pokračovat a že mám trochu náskok. Papírek sem úspěšně doručil a do lesa už sem nemusel protože se brzy papírky poskládali a mi měli krásnou mapu okolí.

Neděle ve znamení výšek
Ano vysokolanové centrum. Několik provazových překážek ve výšce 8 metrů nad zemí. I když je každý lezec řádně zajištěn i tak je výhled celkem drsný a opírat se o prověšený provaz nebo doufat že se nesmýkne teniska není nic moc.
Naštěstí všichni přelezli. :) paralérně s lany běžela i lezecká stěna, kterou (musím se pochlubit) sem také zdolal a vylezl až na vrch, i když s malou pomocí.
Odpoledne pak přišel na řadu skok do prázdna.
Vcelku nenápadný kopeček uprostřed lesa vypadá mile, ale když se připoutáte na kladce na dvě ocelová lana nad ním a máte skočit, když nevíte co přesně vás čeká... wuh docela mazec :P

Pondělí už proběhlo cestově a lehce ve stresu z toho, že nám v půl deváté při snídani oznámili, že by bylo fajn, kdybychom se do devíti spakovali.

toto, by mohl být výčet těch nejzajmavějších zážitků, ale bylo jich daleko víc. O nich ale až zítra. teď se musim prospat :)